KRAJINA V ZÁPADU.

Pole a lesové v západu

záplavou červenou hoří,

v tesklivou neseno náladu,

srdce mé v krvavém moři.

Pěšina lesní ve úkrytu

zlatým se oděla pásem,

na jasném ve výši blankytu

mráček plá stříbrným jasem.

Purpurem zlatistým protkaná

dokola země se svítí,

jak celá, celičká postlaná

v růžové byla by kvítí.

Zírám teď v krajnin tesklivě,

růžemi pokryty stráně,

západ se zvolna chví měnivě

v ubledlé moje i skráně.

Žito již žloutne a dozrává,

všecko spí bezzvučně kolem,

dokola západu záplava,

mění se lesy a polem.

Denním svým unaven šuměním,

starý les tiše jen kývá,

vrchol hor slabounkým ruměním

do dálky v mlžiny splývá.

Krajiny nasycen pohledu,

v blankytu spočineš chvíli,

v širém kde dalekém rozhledu

chvěje se obláček bílý...