KRAJINA.

U háje hustá křovina.

Kdos za ní chvátá dolů.

Tam, pole les kde protíná,

bučení slyšet volů.

Ohlížejí se po pánu.

Zbojníci dál je ženou.

Z nich jeden nese halenu

malounko zkrvácenou.

Je polní cesta za lesem.

Uhři se dali po ní.

A pak je ticho. Voní zem’.

Les voní. A vzduch voní.

Neběží bílá děvice

tou dvojí řadou stromů?

Nevolá nikdo ze srdce:

„Ej, Janko, vrať se domů?“

V jeteli motýl barvitý

k rozletu křídla vzpíná.

A Janko leží zabitý.

Kryje ho rozmarína.