Krajina.

Jak miska zelená luh sáhá k strži,

již hor lesnatých tlum dokola svírá.

Ve trávě husté bařina se drží,

kde pramének se po praménku sbírá.

Ve proudu pstruh na mušku číhá zchytra

a rosa plá a tráva voní zjitra.

A jak jde tudy cestou v pole z rána

sbor oráčův a klidné spřeže volů,

na cestě vzlétá poplašená vrána,

by u samoty klesla zvolna dolů,

kde v stupníkách jak proudy krve v žíly

den celý stoupa v křemen buší bílý.

A dál jsou sklárny, z nichž se prouhou vine

kouř do pasek, kde laň se v houšti pase.

Kdes po cestě jdou velké vozy líné,

jich řetězů třesk sem až rozléhá se.

A jak jde v sklárnu dav dělníků němý,

ty mníš: To pouta vlekou šlepějemi.