Krajina.

Kraj před večerem, který těžký klesá

na širou pláň, jež ve sněhu se leskne,

a na něm tmí se veliký a tmavý

stín lesa.

A v dál se táhne úvoz začernalý

s kolejí rýhou těžce prorývanou,

kde malá ves už tmavým hávem spánku

se halí.

A za ní potom v červáncích se lesknou

daleko bílé věže mezi stromy,

kde válčí ještě západ velkolepý

s tmou tesknou.

Je ta pláň celá, jak se zvolna stmívá,

tak daleká; – a ještě naposledy

se chvěje po ní v umírání zlatá

zář snivá.

Pak hasne vše – jen v nebe ozářené

se zvedá starý, zasmušilý Ještěd

a chmura přes skráň jeho ustaranou

se žene.

A bylo mi, jak klečel by tou šeří

kýs velekněz, jenž na veliký pátek

před pustý oltář čelo na zem sklání

a věří.