Krajina

Kraj bez jména a ve tmách myšlený.

Nesmírné prázno třesoucí se jemně,

jak tajeplnou bázní prochvěno.

A cesta nejistá a mlčící

a mrtvá, v noci ztopená

a plná putovníků

ke branám hrůzy,

stínů, již se neznají

a prchnou, jak se k sobě přiblíží.

A všechno těžké úzkostí

a tragické

nad stíny do tmy jdoucími

a hrůzou prosáklé

a vraždou – –

já vzkřiknout chtěl jsem: Smrti! Smrti! Smrti!

však kolem bylo němo – – němo kolem!