KRAJINKA.

By Karel Vojtěch Prokop

Krajinka

jako šťastná hodinka

před mým oknem otevřeným:

Se strání

lesů sbor se přiklání

k nivám ladně rozestřeným.

V stromů klín

ukryt dvorec, a dál mlýn

bodře šedou střechou kyne,

nad ním v les

k obzoru, jak do nebes,

bílá cestička se vine.

Oblohou

bílé mráčky zlehka jdou,

úsměv slunka jeseň věstí.

Sladký taj

vládne krajem – jako báj,

jako snění v klidném štěstí.