Král.

Zlato v ohni, ctnost se v protivenství

Zkouší. Osudu mrak střeliv hromy

Zhatil řád y čest y náboženství,

Vicher zpoury vyvracoval domy

Pokoje a lásky zblažujícý,

Ouskok pěnou kouzlil zhlazujícý

Nejoutlejší cyty nevinnosti;

Jedu proud se valil, tonul v víru

Moudrosti květ, svůdník rozžal sýru

Plachých srdcý, v zbrklé divokosti

Tvůrcy vyváděli nemožnosti.

Zem y nebe v ohni, rozum v zmatku,

Sýla zkleslá, chrámy bez oltáře,

Nejmilejší syn y slavnou matku

Jako otrokyni mrštiv do žaláře,

Ostřil meč, by nevadnoucý krásu

Zmařil zrádce pro mámícý řásu,

Z lůna rozkošnosti Vezuv šlehal,

Z hradu ctnosti otec motaniny

Rojil na horlícý vlasti syny,

Moudrost zbiv co Satan světem běhal,

By svět bez rozpaku v pouta lehal.

V plameninách veškerenstva k tobě

Františku, se národové věrní

Tisknou, láskou vyvýšení sobě

Smělost v žíly lili, byť y černí

Vítězové světa smrtí hřměli,

Nebe na ně s obrovými těly

Shrklo, propast ohni pekelnými

Vystrašila nezhrozené duchy,

Letí bouří, mrtvícými puchy

Hrdinové s srdcy železnými

V boj co na hru s bohy vítěznými.

Alpy posněžené vzdorujícý

Outokům y nadutého světa!

Říme, slunce slávy, panujícý

Jmenem tvorným, růže krásy kveta!

Vezuve květ člověčenství žhoucý!

Světů hlavo, Paříži se pnoucý,

Příštím vyjevujte divy věkům,

Že svou muží ztrojujíce sýlu

Strhli neskrocené pejše žílu,

Že co Bůh svým otec káže rekům

V proudu bouře spial y ruce vztekům.

Hledě do zmatenic milostivým

Okem vlídný mocnář pokoj svatý

S nebe se zástupem přívětivým

Vyvolává, rozbroj jedovatý

Plaše krásné jako jarní kvítky

Ourodu a tichost nebes dítky

Sýlí, hoje schnoucý ctnosti ránu,

Křísý pilnost, hladí hrubé mravy,

Jasní zbité nerozumem hlavy,

Stele, otvíraje slávy bránu,

Cestu kvítím mudrcy y pánu.

Míhanice ouskočnosti bledne,

Neřest mře a zdivočené háje

Měníc šaty vykouzlují ráje,

K činům vystřelujíc srdce ledné

Živí ducha vroucí národnosti.

Karel Čechům, hlava pravotnosti

Král v chrám sázý rozplašené Můzy,

K ním se moudrost, k ním se Milostenky

Přivinují hrdin věrné ženky,

A v svém blesku a v své slavné chůzy

Drtí smrt a nepaměti hrůzy.

Sluncem lahodného štěstí pučí

Každé mocy květ, a v blesku pne se,

Kámen mluví, živý obraz učí

Šlechetnostem, věčnost v tváři nese,

Smělý duch y za Homerem kráčí,

Krásu Božskou z divočiny páčí,

Dravé srdce rozkošností měkne,

Žíla hojnosti se vyhrnuje,

Práce mistrnosti oslazuje,

Kvete máj; tuť v lůnu plesů klekne

Cyzý: Ach! zde kyne nebe! řekne.

Zde se bez ouhony probíhají

Hájem nedotklivé nevinnosti,

Láska mladne, strachy nestíhají

Srdce nezkalené upřímnosti,

Mladost krásou se co kvítky skvoucý

Tvoříc rozkoš starosti již mroucý

Vyvracuje truchlivosti skály,

Sýla v zlato proměňuje pole,

Aby v čarodějném krásy kole

Čest a věrnost milostně se smály,

Outlé duše k potěšení zrály.

Národ vytržený se co k Bohu

Sype, jako k rozmilému otcy

Zdárné dítě mluvě: Ach! jak mohu

Otče! díky hrnouti, žes nocy

Zplašiv sápajícých ukrutenství,

Cyt y řeč y stud y náboženství

S láskou k vlasti zaryl v srdce Čechů;

Obr Čech pne ducha k nebi hrdý

Králem svým, že v jasnu slávy tvrdý

Sok y zmatky splete bez prospěchu,

Aby krásu zhyzdil ku posměchu.

Slunce svítí v růžovaném máji,

Slavíčkové prozpěvují radost,

Hory doly prokvetají v ráji,

Sýly jádro, šediny y mladost

Jako včely z oulu k chrámu letí,

U oltáře vlasti život světí,

Čest y jmění za tě, milý králi!

Mocný plyne zpěv, a sladnoucými

Zvuky všemi háji živnoucými,

Až y plesy opětují skály,

Rozlíhá se ohlas: Milý králi!

Láska korunuje panovníka

Obraz Boží věncem nekrvavým;

Cyzyna sy krásý bojovníka

Klenoty a ctí a mečem žravým

Lvy a tygry k vozu zapřahajíc,

Práva člověčenství potírajíc

V moři krve nevinné se brodí,

Hořícými pejcha táhne městy,

Dláždí lidmi strhanými cesty,

Zpurné vítězství co chlapa vodí,

Nesmyslné ukrutnosti plodí.

Cézary a Antoniny stkvělé,

Jindřichy a Karly v zpěvy nutí,

Na oltář klam modlu sázý směle,

Červ se plaze pěje bez pohnutí,

Pyramidy z pěny vytvořuje,

Nebe, zem y peklo proletuje,

Světu osudy co soudce váží,

Slovem zvlněné se ježí moře,

Hřímá divy, láskou Etna hoře,

Stavě pánu chrám meč v srdce vráží;

Chrámem srdce zde a láska stráží.

Co tu otcy do divoké stráže,

Co mu do nechutných vychloubání?

Ať sy nesmrtedlné věnce váže,

Ať se topí v chlouby požívání

Sýdlo rozbroje a nádhernosti,

Vypne Alexandra v zmatenosti

Světy žnoucýho y nad nebesy!

Tady mírnosti a lásky kvítek

Otec v lůnu zpívajícých dítek

Rozsývaje hojnosti a plesy

Nejkrásnější věčnost lásku žne sy.

Srdce ctná a duchem Božským sylná!

Na perutěch zpěvu kouzlícýho

Leťte, aby pravda neomylná

Rozhlásyla krále blažícýho

Činy se vší světům velebností,

Vynutila mocnou výmluvností,

By mřel rozbroj do věčnosti spiatý,

Moudrost rozsývala sýmě zdravé,

V ráji vykvetaly ctnosti pravé,

Pěstujíce sestry pokoj svatý

Vychovaly národům věk zlatý.