Král a vlast nadevšecko Cžechům.

Pro Krále a vlast vždy dáti

Hotovi jsme život, krev.

Nevíme, co jest se báti,

Nepřátel když hrozý hněv.

Král a vlast jest naše heslo,

Když jdem v boje krvavé;

Věrnost, vedoucý nás veslo

Jisté, v bouři hltavé.

Král když volá, vlast když trne

Rychle třepícý co blesk;

Z všech stran mužný Čech se hrne,

Z hor až hlouká zbraně třesk.

Čech sy nedá krále bráti,

Nezměnlivý v věrnosti;

Ani drahé vlasti dráti,

Smrt spíš volí s radostí.

Jako drak když zrada syčí,

Hulákají hromové;

Strašně vyzáblá smrt řičí,

Pevně stojí Čechové!

Jako pere vlnobití

Do skal vztekem zuřivým,

Čech pak chvátá ku pobití,

Hřímá hromem smrtícým.

Skusyl naše ostré meče

Divý zpohanělý Prus,

Nemoha snest kruté seče,

Tam, až kde se rodí Rus*).

Jako mračna vojska strašná

Přes doly a přes hory,

Jen co ovec stáda plašná

Honil Žižka s Tábory.

Rekové se v outěk dali,

Každý padl pevný hrad;

Zavzněloli: „z Čech se valí

Hrozný Jiří Poděbrad!“

Marchpolské jsou svědkem pláně,

Od Karla co vedeno;

Naše – v hrozné Frankům ráně

Dokázalo rameno.

Chlumské svědčí tmavé bory,

Jaké pejchou přepité,

Práchnějí tam strašné zbory

Naším mečem pobité.

V přestrašlivé Lipské době,

Valem kde smrt dávila,

Věčně stkvícých věnců sobě

Naše mužnost dobila.

Věčně slavní budou dnové

Skrz Helvetské doliny,

Když se hnali naši lvové

Na Žampanské roviny.

Kam se hnuli osvícení

S námi naši Karlové,

Chvěli hrůzou poražení

Nepřátelští orlové.

Naše činy osvědčují

Skály, které smáčí Reyn;

S podivením oslavují

Města, v kterých hučí Seyn.

Pro Krále a vlast vše dáti

Touží, chvátá věrný Čech!

První v lítém boji státi,

Ohnivý jest jeho spěch.

Král a vlast ať věčně žije,

Pro ně hoří plamenem

Čech, a nepřálele zbije

Zrádné věrným ramenem!

Po všem světě zahřmi hlase,

V nás že vždy vře česká krev!

Vlast a Krále v každém čase

Hotov bránit že náš lev!