KRÁL FRYDRYCH. (JEDNÁNÍ PRVNÍ.)

Posel z Prahy zde přinesl zprávu;

Odevzdav ji pravil, žeť má na spěch,

A již podkova vraníka jeho

V rychlém skoku tepe cestu k Praze.

Vyvolen jsem za strážce koruny

Královské, i požádán, by rychle

Odebral jsem na cestu se k Praze,

Nastoupiti svého ouřadu. –

Veloni! ať sedlají mi oře,

I ty sobě osedlej vraníka,

A pak k Praze, v den o závod s sluncem,

V noci pak o závod s bledou lůnou.

Dcero má, buď s Bohem! Vy, Jesenský!

Brzo synu můj, opatrujte

Poklad v dceři mé vám svěřený!

Buďte ujištěný, otče můj!

Že můj život není mně tak milý,

Jako milá dcera jest mně vaše.

O můj otče, proč tak rychle od nás?

Posečkejte den dnešní a přes noc;

Není jisto v noci k Praze jeti.

Tys dětinská, že se o mne bojíš;

Veloň se mnou jede, máme zbraň též;

Povinnost mne volá, musím v čas.

Počíti kdo co chce, rychle počni,

Čas nečeká, jako vítr letí;

Povinnost buď rychle plněna;

Zdlouha kdo co koná, polou koná.