Král Ječmínek.
Kde Haná plyne mořem klasů,
král Ječmínek za starých časů
žil v radosti a nádheře:
nach vlčích máků splýval s trůnu
a věnec chrpy za korunu
ovíjel zlaté kadeře.
On miláčkem byl svého lidu
i hlásá vděčná vzpomínka,
že Haná kvetla v rajském klidu
za krále Ječmínka.
On se sousedy neměl svárů
a nesplétal si v bitev žáru
na skráně vavřín krvavý;
na místě zbraní, v míru svatém
jen srpy zněly stébel zlatem
po nivách smavé državy.
A šťastný lid pěl k jeho chvále
v radostném šumu obžinek:
Ať blaze králuje nám stále
náš dobrý Ječmínek!
Leč divný příběh – povím krátce,
že ztratil se ten vzorný vládce
kdys – nikdo neví, kam a jak.
Co myslil, konal k země štěstí,
nám nehlásají chlubné zvěsti,
vše zastřel nepaměti mrak.
A nevijou mu kronik svazky
ni lístek slávy do vínku –
nic nezbylo než temné zkazky
o králi Ječmínku.
Než od úst k ústům žírnou Hanou
tajemné o něm šepty vanou;
co zvěstují, vám napovím:
Král Ječmínek prý dosud žije
a v dubovém žaláři nyje,
okovem sepjat březovým.
Tam hněvem kypí v lichém vzdoře
a v slzách tone, chudinka –
Hanáci dobří cítí hoře
pro krále Ječmínka.
Když večer klesá v nivu šerou,
ve spěchu k vězení se berou
a nelitují úplaty;
a když jim strážce vyprosťuje
na chvíli vězně z temné sluje,
jak plesá dav ten vlasatý!
Tu v ústrety vše králi výskne,
o sklenku sklenka zacinká
a každý vroucně ke rtům tiskne
plášť krále Ječmínka.
A dobrý kníže v jejich kole
zas trůní jasném na prestole,
vous zlatý čechrá nespokojen;
kruh ctitelů se před ním kloní
a mnohý slzy slasti roní,
královskou přízní opojen.
Tu chmura v oku nezůstane,
ni vráska v čele jedinkém;
tvář každá blahem čirým plane
před králem Ječmínkem.
V dům omrzelých družbě nudné
kdys zanesly mě nohy bludné
v ten rozmarný a bodrý kruh.
Hned zaplašily s čela mraky
ty jasné tvář, třpytné zraky
a mžikem zveselil se duch.
Tu ruka tiskla ruku vřelou
a sklínka zněla o sklínku,
i zapsal jsem svou duši celou
mocnáři Ječmínku.
A teď, když péče duši hnětou,
jak záhon máku náhle zkvetou
koženky rudé kolkolem
a plesavým se věncem točí
ty jasné tváře, třpytné oči
se skočných zpěvů hlaholem.
Ze srdce prchá všecka tíseň
a ztopen v milou vzpomínku
při znění sklenky bzučím píseň
o králi Ječmínku.