Král Otokar.

Král Otokar kdy u Marcheka stanul

jak jelen obklíčený vlků stádem,

tu řeka lkala smutným, bouřným spádem,

kol ohňů pás jak zraky vlčí planul.

Jak z Kressenbrunnu těžký vítr vanul,

to jak by pozdrav známý spěl sem ladem:

„Ty zítra s námi ulehneš si řadem.“

A králi v líce déšť jak slzy skanul.

A Milota v své duši zradu kuje

děl: „Zítra den svatého Rufa, králi,

hle, nad námi jak havran poletuje.“

A králi v skráň se smutná tucha věsí.

Slyš – havran křičí tichou noční dálí:

„Král mrtvý zítra k mrtvým ulehne si.“