KRÁL SE NARODIL

Spí tichý Betlém v horách svých,

a stráže stojí na věžích –

blahoslavení spící!

Oděny v šedosť chudoby

jdou královské dvě osoby –

a starost mají v líci.

jdou bludným šerem ulice –

blahoslavení spící!

Jdou městečkem a hledají,

kam hlavy sklonit nemají,

jen starosť mají v líci.

Kde zapadlá jen hospoda,

i tam jest plno národa –

blahoslavení spící!

Neb August, římský císař pán,

chce míti svět svůj spočítán,

jen tu starosť má v líci.

Tu stojí pyšné paláce,

zář v oknech jako v pohádce,

blahoslavení spící – –

Leč portýr hrubý vousatý,

se všude mračí před vraty

a starosť žene v líci.

Zpěv s pavlanu zní radosti,

Maria pláče žalostí –

blahoslavení spící!

Tu přichází k nim přísná stráž –

rci, muži, kde svůj nocleh máš!

Jen starost já mám v líci.

Jdou z městské brány stezkami,

a nebe hoří hvězdami –

blahoslavení spící...

Když srdce lidské odpírá,

tu skála se jim otvírá

a starost plaší s lící.

Tu skála smutná, prapustá,

leč Ratolesť z ní narůstá,

jež zastíní i Augusta –

blahoslavení bdící!

Andělé nad chlév splývají,

Gloria plesně zpívají,

a pastýři se dívají

a radosť mají v líci.