KRÁL ZIKMUND. (I.)

Na budínském hradě v pyšné stolně

Zikmund césar v bujném hodokvasu

zapomínal na divý běh časů;

hodoval tak spokojeně, volně,

jak by trůn se nechvěl ve vichřici

bouře husitské až svého do dna.

Čechy – to přec země jeho rodná,

kterouž chlubíval se v dvořan kruhu.

Zdálo se, že vše mu slouží k duhu

a že všude nalézá, co hledal

celou silou duše rozvášněné,

všude plný pohár ke rtům zvedal

rozkoše, jež za chtíčem se žene:

plný pohár révového moku,

plná ústa žen se žárem v oku

v stejné rozkoši on tisknul ke rtu,

vinul ruku kolem vábných boků

žen i pohárů ve stálém žertu.

Dvořané všech zemí, v skvostném kroji

řídili se krále svého vzorem,

blýskaly zde oči také vzdorem

na kolbišti lásky, jako v boji.