KRÁL ZIKMUND. (VII.)

Když se ráno probudil král ze sna,

nevěděl, zda vše se mu jen zdálo:

ráno slunko do oken mu plálo,

jako vždycky přes údolí lesná,

na sta krásných tváří naň se smálo.

Ač pak vlády starosti a spory

zaujaly krále cele znova,

nezapomněl na osudná slova,

jež mu zněla jak memento mori:

„Žižka zvítězil u Malešova!...“