Kralováci.

To jsou ti chlapci z Šumavy,

stateční od pat do hlavy,

krásní jak hlazené zlato,

nech by jim úkor pěstí vláď,

oni jsou věrni napořád;

Pán Bůh jim požehnej za to!

Což jsou to chlapci ztepilí!

jak by se slunka napili,

radostí září jim zory;

klobouček s pérem sokola,

kvítí a stužky do kola –

zdobí nám velebné hory!

Což jsou to chlapci bujaří,

jak když se doubci udaří

vlahou a slunéčkem v lese,

nadšení plane na líčku;

připnou-li k boku šavličku,

poroba strachem se třese.

Což jsou to chlapci junáci,

všecko se po nich obrací,

všecko je na nich jak z květu;

Pán Bůh jim z věčné úrady

pokraj té české zahrady

kvésti dal na podiv světu!

To jsou ti chlapci z Šumavy,

stateční od pat do hlavy,

krásní jak hlazené zlato,

nech by jim úkor pěstí vláď,

oni jsou věrni napořád;

Pán Bůh jim požehnej za to!