Královec.

Jako po sluncy se zhlíží

Z rána kvítí nedočkavé,

Jak se udychtěný blíží

Jelen chtivě k vodě zdravé,

Tak y národ láskou vroucý

Hledí slávě po kvetoucý.

Krása lidí chvátajícých

V plesu písně prozpěvuje,

Hvězdu štěstí vítajícých

Zástup cyty zvelebuje,

Duch se pne a divy plodí,

Když ho láska rájem vodí.

V růžované budoucnosti

Chrámy pokoje sy staví,

V nelíčené upřímnosti

Svého panovníka slaví,

An co v sadě rajský kvítek

Kráčí šťastný v prostřed dítek.

Národové světa všeho

Vypravují s vychloubáním,

Že syn pravý otce ctného

K srdcy vine milováním

Šediny y outlou mladost

Rozsývaje vůkol radost.

Proto radostí se třesou

Pějíc sladnoucými hlásky,

Že své srdce v obět nesou

Důkaz neskrocené lásky

Budoucýmu panovníku,

Čisté slávy milovníku.

Proto prosby Čechů věrných

Koruno a lásko naše!

Bůhby příkořenství černých

Hromy záhubivé plaše

Zmatenosti, vzteky hasyl,

Po cestě tvé svornost nasyl.

Aby v štěstí požívání

Národové plesajíce

Tvůrce všeho radování

S potěšením žehnajíce

Po sta letech v chrámě klekli:

Nám byl otcem! vděčně řekli.