Královna.

Slovensko, sestřičko,

kdož se ti vyrovná?

vím, tys začítaná

překrásná královna.

Však ta mamka země

zrodila tě v žele,

s žeravým sluníčkem

na unylém čele.

Jaj, ten ohník boží,

jaká je to krása,

jím temeno Tater

rudým světlem jásá!

Ó, ty sivé oči!

Koho ta poraní,

roztoužen by umřel

tamo na Kriváni.

Ústa purpurová –

ta když písně pějí,

city a myšlenky

v plň se rozvíjejí.

Vím, že hněv a pýcha

vrhly tě v porobu

a sličnou královnu

zroniť chtí do hrobu.

Jaj! však přijde šuhaj,

jeho lásky síla

vysvobodí tebe,

stvorca roztomilá!

Potom vás už závisť

z domu nevyplaší –

jaj! kéž mohu býti

při vašem sobáši!