Královně máje. I.

Jest země kalich teď, zkad vůně svěží

k azuru vstoupá výš nad vlny lesů

na křídle skřivana, jenž v něžném plesu

se v kruhu vznáší nad hradem a věží.

Na vodách bílý závoj mlhy leží

a rosné perly v tmavých lístkách vřesu,

jenž zachytil se skalním na útesu,

se stříbrem skvějí, jako když se sněží.

Hle, stromy v květu, větve – rubín vzňatý

a v mechu mušky spí jak paprsk zlatý.

Jest první máj, zas v zpomínkách se chvěji,

zas nitrem zašlé zvuky tklivě znějí –

zas země květ svůj na oltář Ti dává,

zas ret můj šeptá: „Maria! buď zdráva!“