KRÁLOVNO MÍRU!

Můj národ štvaný, mučený

vždy v Tebe skládá víru,

les dlaní k Tobě pozvedá:

Ó skloň se, kněžno míru!

Můj národ vždy Tě miloval

a miluje Tě vřele,

jak dítě k Tobě tulí se,

Ty chováš Spasitele!

Nejkrasší písně složil Ti,

pozdravujeme tebe –

ty písně po něm zpívají

i andělové s nebe!

A Tvojích stánků sta a sta

po vlastech postaveno,

k nim národ vroucně pospíchá

a v Tebe doufá, Ženo!

Ty s jasných výšin Hostýna

jsi rozehnala vrahy,

a národ, jenž Tě zbožňoval,

vždy býval tobě drahý.

Vždy milá Panna Maria

bývala věrným Čechům,

a oni budou milí jí

až ku posledním vzdechům.

Ó dej nám míru, královno,

ať všichni jsou jak bratří,

ať od škůdců se odvrátí

a v lásce k sobě patří.

Ať štěstím, klidem zkvete vlast

po tvojím mocném kynu

a nech se celá promění

v království Božích synů!

Už dali jsme Ti květů moc;

dnes na Tvůj oltář trpce

klademe vřelé, zmučené

to trpící své srdce.

Nech na Tvém svatém oltáři

se krásou míru rozzáří!