KRÁLOVNO POSVÁTNÉHO RŮŽENCE!

Znám zrnka, drobná semínka,

z nichž rozkvétají máky,

jež svojím rouchem nádherným

vše vábí k sobě zraky.

Znám zrnka zlatá obilní,

z nichž rostou zlaté klasy

a dávají nám bílý chléb

a šťastné, blahé časy.

Znám drobné zrnko hořčičné,

jež sílu v sobě tají,

že roste z něho velký strom,

v němž ptáci přebývají.

Znám zrnka perel bleskotných,

jež rostou na dně moře

a potom s hlavy královen

se třpytí jako zoře.

Však nade všechna zrna ta

jsou zrna růžencová,

z nich každé božské milosti

a krásy ráje chová.

Ta zrnka v tiché modlitbě

rozsévá moje ruka,

a když to zrnko dopadne,

květ v mojem srdci puká.

Květ lásky k Tobě, Maria,

a Tvojí lásky ke mně,

v té modlitbě jsem blažená,

že nevábí mne země.

Ó nech ten svatý růženec

vždy se mnou putovati.

Až spustím zrnko poslední,

nech se mi ráj Tvůj zlatí!