KRÁLOVSKÉ JEZERO.

Pod sněžným horstvem (básníci jsou chlubní!)

se naše loďka nad hlubinou sklání,

a přec se zdá: dna dosáhneš tu dlaní

a zvedneš stvol, jen nahni se a škubni!

Zříš kámen každý dole ve prohlubni

i každý mech a řasu, písek na ní,

a myslíš, jak by blýsk’ tam hvězdou ranní,

teď kdyby tak ti prsten spadl snubní.

A na báj myslíš, pohádkové lesy,

jež pod vodou se v hloubi tají kdesi,

a na paláce, města – v spánku stuhlé.

A zíráš, zíráš, jak bys krásku spící,

květ ve vlasech a úsměv mrtvých v líci,

v té spatřit musel křišťálové truhle.