KRÁLOVSTVÍ POZEMSKĚ

Říkal mi: Nebát se, ničeho neželet,

každý den s úsměvem vítat,

do lidských běd,

když nejtěžší jsou,

že pojednou

jakoby před sluncem závoj se zved –

počíná svítat.

Miloval skutečnost, pohádky však

přec nikdy nepřestal čítat.

Věděl, že sny v šero všedna si vplítat

neškodí nikterak.

Z mála byl tvůrcem radosti.

Pěnkavy tikot, motýla let,

příhoda, malá na pohled,

často mu stačily ke štěstí.

V hluku a víru žil v tichosti,

za čím se jiný neohléd',

viděl a miloval. Nadzemské

rozuměl řeči: jak šťasten být

a jak si srdcem svým přiblížit

veliké království pozemské.