KRÁLOVSTVÍ SRDCE. (IV.)

A zas dost zábav a starostí dost,

a časy plynou v minulost,

stejně řad dobrých i zlých.

Však jeden přišel, jeden k nepřečkání.

Zase se nad stůl obludný sklání,

ale ne bledý kreslič mnich –

dnes mnoho, mnoho, mnoho jich –

chirurgů zástup – a v horečné dlani

tolik jim nožů se blýská.

A potoky kolkolem tryská

krev teplá ze všech žil.

Kdo Evropu na stůl položil?

V narkose leží omráčená,

(nechtěli slyšet, jak úpí a sténá,)

a vůle nemá a vědomí nemá

a smysl jí zhas a rozum jí stojí,

jen každý nerv se chví –

a ty, co řežou, pojala tréma,

a ti, co řežou, se navzájem bojí

popatřit do očí. –

Trapná a šílená práce.

Zdaří se operace?

Doufají směle.

Jen srdce, páni, srdce ať je celé!