KRÁLOVSTVÍ.

Mně Podzim zabzučel divný zpěv

za břinkotu mandolíny.

Krev krvavě zrála v ohni rév

a krajinou ztmavěly stíny.

Na mandolínu si vítr hrál

a vzpomínky pobídnul zníti...

Mé dítě... Já moh’ jsem kdys býti král...

Víš... Moh’ jsem tvé království míti...

A ona drobounkou nohu svou

z pod koketní nadzdvihla řízy:

Já mohla tvou býti královnou...

Dnes, žebráci, jsme si tak cizí...