Krása ohromná.

Vidíš děvu? skvělost obličeje?

V něm se značí tajno ohromné,

Na něm výsost, nelibost též chvěje,

Těsno trudné děsí přítomné.

Jsou tu plamen žhoucí, ducha vlohy

Skryté, nevšední též vynikavost;

Ale proti lidstvu nelaskavost,

Kam ta míří činnost, kam ty slohy?

Kam ta divost, kam to patří kvítí?

Ukaz řídký! každý se ho štítí;

Jeví v lících nebe, v prsou peklo,

Ještě pro ni srdce neodměklo.

Co tak krása vnadí, k lásce snáší,

To trud tajný, to zášť k světu plaší,

Nešťastná jest, které nadán vyšší duch;

Kde se shledá pro ni čnící druh?