KRÁSA SVĚTA.

Dítko rádo svou matinku

Kolem šíje brává,

Když je k spánku líbeznému

Do kolébky dává;

Máti zpívá, dítko pláče,

Klesnou pak ručinky,

Usne dítko, až je zbudí

Líbání matinky.

Kdo se s krásou světa loučíš,

Vineš k ní se blíže,

Nechceš pustit růžnou pásku,

Co tě k světu víže;

Jaro zkvítá, ty však vadneš,

Až ublednou tváře,

Budeš spat, až tě políbí

Ráje věčná záře.