KRÁSA.

Za toužebných vzlyků kosa

přede mnou jde vzdušná, bosá

jako narozený den.

Teskně zaševelím rtoma:

Postůj chvíli, ozářená,

postůj, vidino má.

Ať se blížím, okouzlen.

Jako vůně, pozdrav květů ranních,

přistoupí a políbí mne jemně.

Jako štěstí, bohů dar a země,

roztaje v mých horkých dlaních –

mroucí hudba – opojení žalné –

povzdech melodie dálné –

polopravda – polosen.