Krása.
By Adolf Heyduk
Jak motýl světem krása letí;
ji lítať nech,
sic při chytání uvázne ti
pyl na prstech.
Kdo toužili jí s duše mukou,
těm slétla v klín,
hůř, kdo ji lap’ a hrubou rukou
dal v temnou skříň.
Ten pohleděl-li na ni z rána,
byl setřen pyl
a křídla byla potrhána, –
jen červík zbyl.