Krása.

By Adolf Heyduk

Jak motýl světem krása letí;

ji lítať nech,

sic při chytání uvázne ti

pyl na prstech.

Kdo toužili jí s duše mukou,

těm slétla v klín,

hůř, kdo ji lap’ a hrubou rukou

dal v temnou skříň.

Ten pohleděl-li na ni z rána,

byl setřen pyl

a křídla byla potrhána, –

jen červík zbyl.