KRÁSA

Kde je tvůj pomník, abych pod ním lkal,

úsměve bez úst, tváři oněmělá?

Z kadlubu vzpomínky, jenž stářím popraskal,

vytekla vřelá láva tvého těla.

Jak bolí lůžko, v kterém leželas

v mém srdci odlitá!

Jak šumí tichem, lhoucím moře hlas,

ta prázdná ulita!

Kde je tvůj pomník, abych políbil

aspoň rty kamenné?

A jsi-li jenom sen, který jsem snil,

proč bezesná je noc den bez tebe, můj sne?