KRÁSE.

Jdeš hromů kroky lidstva epochami

jak zářné slunce, světla veletoky

jež lije edeny i pustinami,

jdeš hromu kroky...

Ať zjevna štětcem, ať se halíš v sloky,

ať idylly tkáš nit v koberce drámy,

ať zpíváš paiany či věnčíš nahé boky:

Ó Kráso, bohyně, buď vždycky s námi,

rozvášni milence a usmiř soky!

Zní flétnou, syringou i varhanami,

jen ať zní srdcí lidských hlubinami

tvých hromů kroky!