KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA

By Jaroslav Durych

KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA

v spanilosti dětských let,

dovádivá, kadeřavá,

zlatý oblak, bílý květ.

A když jako narcis plála

snivou krásou plachosti,

z hrdých očí vysílala

zlaté jiskry mladosti.

Slušel jí květ růže bílý,

touhy úsměv nachový,

když jí oči prozradily,

co ret dívčí nepoví.

Krásná byla hlava její

v tichém lásky zachvění,

zda se dosud stromy chvějí,

které kvetly kolem ní?

Její hlava přespanilá

zářila jak hvězda tmou,

ale nejkrásnější byla,

když ji zdvihli uťatou.