KRÁSNÁ HOLANĎANKA.

Cos z moří severních jí tane v zraku,

kde zeleň tmí se stíněna brv sítí.

Mníš, u rybárny sedíš za soumraku,

ten zlatý písek ve vlasech jí svítí.

Hluk moře slyšíš a skřek divých ptáků,

a náhle stesk tvou duši ve spár chytí –

půl žena z lidu, Loreley půl s vraku

tě láká v klín a dal bys zaň půl žití.

Sníš o kraji, kde s průplavů se zdvihá

les stožárů, kde mizí slunce v dálku

a nyvě sladký přelud zrak tvůj stihá...

Ó, probuď se! Zde na jiném jsi místě:

Ta Loreley mdlý mok ti nese v šálku

a – ne krev, v žilách kakao má jistě.