Krásná Oliva. (I.)

Šly obláčky nade hradem,

nad podhradím přes květnici,

zarděly se v záři slunka,

zarděly se růžném líci,

krásné Olivy.

Pluly přes slunečné straně,

a na stráních mládci byli,

švární hoši, kteří láskou

po dívce se roztoužili,

dceři pěvcově.

Šly obláčky přes doliny,

v dědinách tam děvy dlely,

krásné děvy, krásné sice,

přec však krásu záviděly,

panně Olivě.

Za obláčky, za sinnými,

sunou pěvcovy se zpěvy,

zpěvům starce, zpěvům slávy,

druží ctná se píseň děvy,

píseň milosti.

Kam zpěv starce vnikl, – sláva,

kam zpěv děvy – láska pučí,

od pěvce se hrad památný,

od Olivy slavík učí

touhy nápěvům.