Krásná Oliva. (II.)

Vypučelo na sta kvitků,

vypučelo ptáčat kolem

a podhradí rozléhá se

lásky zpěvy, lásky bolem

švarných jinochů.

Pějí tam po slavíčímu,

každý, jak mu velí tíseň,

nad všecky však Zdeněk zapěl,

nad vše vzlétla jeho píseň

sivým sokolem.

Sokolíku, mládče z hradu,

neušel květ tvému oku:

proto’s denně zaletával

v podhradí, pět jí po boku

písně horoucí.

A teď letíš v svělém lesku

mohútně ku pěvné výši: – –

květ však skromný, Oliva tvá,

zří za tebou v onu říši,

jasný sokole!