KRÁSNÁ UTOPÍNA (III.)

Slečno, proč je vám tak ouzko

V naší krásné, staré Praze?

Tretka věru nepatrná

Odstranila by nesnáze.

Na sta módních mladých pánů

O vaši se lásku snaží,

Tisíce obstárlých srdcí

Po úsměvu vašem baží;

Jen nebuďte tak ukrutná

A dejte si přece říci,

Odložte aspoň před lidmi

Tu nemódní karkulici!

Jeden z pánů těch má panství,

Druhý peněz v přehojnosti,

Jiný tanečník výborný –

Tam – muž slavné výmluvnosti,

Nadějným je praktikantem

Ten – onen vysoko slouží,

Ten zas bude jenerálem,

Pro vás-li se neusouží.

Tamhle ten zas verše píše

Velmi draze oceněné,

Onen druhý zas do novin

Články slavně odměněné; –

Studenti a kavalíři,

Umělci a oficíři,

Všickni tajně po vás míří,

Každý žádá vás pro sebe,

Tuší, že jen s vámi nebe!

Než poslechněte jen rady,

Odložte jediné vady –

A nenoste na ulici

Tu šerednou karkulici!

Ani jeden z těch všech pánů,

Již před lidmi na vás lají

Milujíce vás potají,

Odložíte-li tu skvrnu,

Nedopustí na vás hanu!

Jenom pomněte, že módy

Panují teď zcela jiné,

A kdo se jich v davu mine,

Dojde na světě jen škody.

Co pařížští velkokrejčí

V módním světě ustanoví,

To malým krejčíkům světa

Módní monitér hned poví;

A jak ti tam přistřihují,

Podle toho po Evropě

Krejčův cechy se spravují.

Jsou to krásné, vkusné módy,

Odtamtud co přicházejí,

Škoda, že po krátkém žití

Brzo zase zacházejí!

Hleďte na sličné kloboučky

Bibi, Paré, Li, Pamela,

Na ty rozmilé obloučky

Fébus, Barcelon, Adéla,

Na vlásenky à la Bourbon,

Na vrkoče orleánské,

Na kadeře á la Sand,

Na turbany l’orientské!

Jedna nosí to, ta ono,

A každá se v jiném líbí,

Leč té vaší karkulice

Žádnému se nechce více!