KRÁSNÁ ZAHRADNICE

Ve zlatu kadeří vonná a zahalená,

nad leknín bělejší jde krásná zahradnice,

tajemstvím nejsladším má rozžehnuty líce

a v květech naslouchá šepotu svého jména.

Má modro ve zracích, jež jako studně tichá

se časem zachvěje, když zlatistými stíny

polibky západu padají do hlubiny.

A v ústech rozpuklých mdlým dechem růží dýchá.

Sama květ záhadný, sdružuje svoji vůni

se vzdechy jasmínů, a koupajíc se v nich

na sebe nechává pršet jich vonný sníh.

Zmámena krásou svou a vášní ňader svých,

poupata celujíc v polibcích sesterských,

nahá a svítivá vykvétá v novolunní.