KRÁSNÁ ZEMĚ.

Krásná Země Illusí, krásná, krásná...

Tisícerými rukami s touhou na dálku zobjímaná,

tisícerými ústy v křečích horoucně na dálku zulíbaná –

krásná Země Illusí, krásná, krásná...

Hlava se v dlaně kloní, smutná jak Nekonečnost,

horoucí Láska v ní zpívá, bolestná jako Věčnost –

nikdy neukojená, nikdy nevyhojená –

samá a samá Nekonečnost...

Tam na Horách, tak marně vytoužených,

spí oné Země sen –

tam na Horách, v tisíci nocí sněných –

tušen – nespatřen,

toužen – nedotčen,

od srdcí Věčností poraněných,

tam, někde tam spí oné Země sen...

Tam, ano tam...

Každého jitra tam Slunce v tisíci odrazech svítí,

z křišťálných studánek chodí žízniví jeleni píti –

a večer Věčnost Hvězd tam Věčným Ukojením plá –

Tam, ano tam...

bys chtěla duše má...

Krásná, krásná Země Illusí...