Krásné bylo jaro, naše jaro,

Krásné bylo jaro, naše jaro,

mělo úsměvy a pohledy,

jak když slunce svitne na ledy,

aby v hlubiny se zadívalo.

Mělo růží nach a noci bílé,

nejšťastnější svoji pohodu,

mělo osud v moci, čas i náhodu,

mělo dnešky jen, ne zítřky provinilé.

Do srdcí se dívalo nám plaše

jako první paprsk na zemi –

cestu vystlalo nám růžemi...

Jaké bude po něm léto naše?