Krásný den a krásné bylo žití

Krásný den a krásné bylo žití

na Tvých holubinkách v stínu lip,

kdy mi rty Tvé přáno políbiti,

kdy jsem žertem v tvářinku Tě štíp,

její trhal kvítí.

Doba lásky – pudu prý a hříchu –

byla tu. My topili se v ní,

v té slze boha poslední,

a svět zářil kolem v sladkém tichu.

Bože, my jsme mdleli v roztoužení,

hymny zpíval jsem a líbal něm

horké čílko Tvé, pil těla chvění.

Zhynul máj, my v podjesení.

Pojď, dej ruku v hlavu bílou, sem!

Ach, není tu, není – – –