KRÁSNÝ DEN V PODJESENI.

Proč v podjeseni krásný den mne bolí?

Že sotva takých druhů bude mít!

Že za ním přijde větrů štkaní v poli

a zimní mlhy vlhký na pažit.

Že snad již posledním jest rozloučením

a s bohem barvám, tónům, svitům všem;

vím, nevděk to, že málo tak jej cením,

tím vinno tušení, že sledním dnem.

Ó, dívko, jež mi nastavuješ ústa,

čí vina, že je líbám s trpkostí?

Vím, spadne jiným prška růží hustá,

nic tomu, kdo dal sbohem mladosti.