KRÁSNÝ PTÁK.

Nádherně průsvitný, zářivý ptáku,

s modrými, volnými, krásnými křídly,

z pohádek o Štěstí Chocholouši –

veliká Touho velikých Snílků!

Tolikrát ptám se, vida Tvé tělo,

Tvou krásu, Tvůj let – tak nezvyklé Zemi:

Kde Tvoje Vlast, ach, kde Tvoje Vlast?

Nikdo to neví. –

Ach, jsi tak krásný,

oči až bolí od Tvého lesku,

když rozpneš křídla – tak šumně, tak šíře,

tak volně, tak slavně,

vzhůru se vzneseš – volně a čarně –

Obloha celá od Tebe září,

jak zvolna letíš, letíš a letíš – –

jaký to let, oh, jaký to let:

Hrdý a smělý, světlý a skvělý,

bolestně rozpiatý – jaký to let!

Miluješ oblohu modrou a širou,

modravě zasněné vrcholky hor,

modravá, volná, vzdálená moře,

ty všechny nejvíc vzdálené kraje,

ty nejvíc vzdálené končiny výší –

vše nejvíc modré a vzdálené odtud,

místem a časem, vzhledem a žitím –

tam stále létáš, tam stále vzlétáš,

tam ale nikdy, ach nikdy, ach nikdy,

docela, docela nedolétáš!

Znovu a znovu vždy před Tebou obzor se sklání,

nad Tebou ve výších stále je Výše –

Nezřená Země, Ideál Věčný – – –

Krásná, však marná, věčná Tvá pout!

Ubohý cizinče z krásnějších krajin,

teplejších, zářnějších, nežli jsou naše –

jakým to osudem zalét’ jsi k nám?

U nás Ti nikdy zdomácnět nelze,

u nás je chladno, u nás je šero,

u nás je bezbarvo, hlucho a mrtvo –

u nás, kde vládnou zákony tíže,

křídla se zvedají ztěžka, a nápor

dřív nebo později únava stíhá.

U nás prach zemský odbarví časem

sebe víc nádherně barevná křídla.

U nás, kde zloba a boj jenom doma,

zraněno padá vždy v posled k zemi

i to, co vzletělo mocnými křídly.

Se Země metané kameny tvrdé,

kameny hranaté, špičaté – běda! –

hledají tělo Tvé, nádherné tělo!

Z průsvitných křídel, modrých a šumných,

krev se Ti řine, krev červená, těžká –

smrtelným stal jsi se na Zemi Smrti!

Mírní se let a třepou se křídla –

na zemi klesáš – oči tak teskní –

krev těžká, červená v praméncích stříká –

pak už jen řine se, po zemi plazí,

na zemi ssedá...

Modravé peruti o zem se tlukou – – –

třepají v křeči vykrvácení...

Překrásná hlava se v bolesti kloní,

v bolestné výčitce oči Ti hasnou...

Daleko Vlasti Své, neznámé Vlasti,

hyneš můj čarovný, modravý ptáku,

z pohádek o Štěstí Chocholouši –

veliká Touho velikých Snílků!