Krásný sen.

Matinko má rozmilá,

kterak jsem se těšila

na ten nový jasný den!

Povím vám svůj krásný sen;

tento sen můj tak byl živý,

že se rozum můj mu diví.

Chodila jsem v zahradě

tam, kde máme v pořadě

pestrých květin záhony

bez všeliké úhony;

aj tu anděl z nenadání

laskavě se ke mně sklání.

Za ruku mne vlídně vzal,

a mne vedl dál a dál,

až jsme vešli v pravý ráj,

za kterým byl sad a háj;

tam se anděl rozezvučil,

a mne touto řečí učil:

„Hle to kvítí dobře znáš,

v zahrádce je doma máš;

bývám tobě po boku,

stále mám tě na oku;

na zahradě ráda dlíváš,

na květiny své se díváš.“

„Libovonná fiala

pěkně se ti ujala;

bělostkvoucí lilie

brzo se ti rozvije;

a ta růže stolistá

blaží tebe dojista.“

Řekla jsem: ,Můj anděle,

dovol děvě nesmělé,

proč ty naše kytičky

jsou jen přece chudičky,

a proč toto rajské kvítí

lépe voní, lépe svítí?‘

Andělíček odvětil:

„Pěstuj ctnosti ze všech sil,

které hlásá kvítí tvé

na zahradě libostné;

potom spatříš v rajské spáse

květiny své v plné kráse.“

„Skromná buď jak fiala,

bys se k Bohu dostala;

čista buď jak lilie

pod ochranou Marie;

v lásce k Bohu v každé době

víc než v růžích libuj sobě.“

„Modré zvonky tebe zvou:

,K Bohu povznes mysl svou;‘

konvalinkou volá máj:

,Slávu Marje Panny haj;‘

prosí každý kvítek vonný:

,Život tvůj buď bez úhony!‘“

Anděl v jasném oblaku

ztratil se mi ze zraků;

zora oknem zasvitla,

já jsem ze sna procitla;

ale jeho vážná slova

duše posud živě chová.

Matka praví : „Tento sen

připomeň si den co den;

anděl Strážce tebe snem

učí krásným ctnostem všem;

budeš-li je konat vděčně,

šťastna budeš nekonečně.“