KRÁSNÝ SEN

Nic není krásnějšího na světě,

i když už všechno, všechno sklame tě,

než všechny věci v sobě obrážet

nějakým čistým, ostrým paprskem,

být života tak teskným zrcadlem –

a potom celý tento krásný svět

zkolébat smutným, snivým adagiem –

a kreslit jej tak: Vlastní duše snem,

jež miluje jej, umírajíc v něm.

Jsou melodie, jež jsme slyšeli

tak dávno dřív, než zjeven nám byl svět,

ty milujeme s divnou závratí –

ty v zašlý život volají nás zpět.

Ach, něco z těchto zvláštních melodií

zachytit v třpytu, ukrást Jiné Zemi,

a v lásce mystické, jíž struny duše nyjí,

dát tvorbě z intuice vyznět prvky všemi –

nejasně, mocně, že by ucítit

z ní každý ihned musil vůni cizí,

z Jiného Světa, jiných dálných niv,

při které celá bytost rozplývá a mizí...

Věř, všechna realita i když sklame tě,

nic není krásnějšího na světě...