Krásný večer.

Ve výši v lesku nachovém

se nebe klene,

z pod mlhy ozářené

oddychá země v spánku svém.

Zpěv samotného slavíka

probouzí šero,

a zlatých oči stero

modravá víčka odmyká.

Na každém stéblu mlaďounkém

se rosa houpá,

z každého klasu stoupá

žalm slávy v šeptu tichounkém.

V tmu bor se halí pokojnou,

mech ze sna pučí,

noc krásná z dálky hučí

v mou duši mocí opojnou.

Ne, nemohu již srozumět

plnému štěstí,

jež ve mně dlí; ó jesti

to všecko jediný jen svět?