Krásný večer.

Ó zda-li srostlý jsem já s tebou, klenbo hvězd,

když hvězdy zrna jsou a víno z nich můj sen,

když jeden srdce let, let touhy je můj den

a s výšin sladká zář mi oleje proud jest,

jenž line v duši mou a rozhárá můj vznět.

Ó harfy zlatité, když jdete výšinami,

jak srdce rozchví se a rozezvučí hned!

Jak tančí loďka má večerem na vodách

a jaký z otvorů jde libovonný ples!

Jak tlukou slavíci, když mír jde od nebes,

když také ze dna vod jde světel lesk a nach

a v duši vyvolá lilije, jisker svět.

Teď dno se modlí též, oltáře hlubin plají

a vroucích polibků klekání může znět.

Ó čarů líbezných! když ve dne plakal květ,

zhas sotva hořký den, kalich se rozvučel

a zvučí jásotem a zlaté slzy pel

je vánkem zaplašen. Kéž nalezne tvůj ret

teď pozdrav andělský, šperk vděků Lauřiných,

a máš-li jediný jen halíř čistých díků,

poctivče, vymršť jej za hvězdy z prsou svých!