Krásy harcovníci.

Divná kouzla na vše strany,

zdoben luh i stráně hor,

z otevřené mysli brány

vyrojil se svěží sbor;

rytmické jsou jeho stopy,

prostý šat, leč sluší všem,

pršky slunce jeho kopí,

drozdí peruť chocholem.

Švarní jsou to harcovníci,

veselý jich šik a řad,

radost v srdci, svěžest v líci,

probíhají les i sad,

vsi i města lehce, hravě;

koho vidí, k hodu zvou,

rudé srdce na zástavě:

mé to drobné písně jsou.

Přál bych si, by jejich kopí

podmanila chýš i hrad,

zor, který se v slzách topí,

hruď, v níž stesk a žal se vkrad’;

kéž by radost proletěla

milé kraje, drahou zem,

a kde zla by vládnout chtěla,

tam ať vládne vítězem.