Krásy zář.

Máj rozlil krajem zlatý pohár vnad,

do řízy květnaté se oděl sad,

a ptačí hnízdo utajeno klenem

jest oživeno kyprým pod lupenem;

ruch zpěvný ozývá se odevšad.

Má noha střásá perly s bujných trav,

mé týmě perly s kyprých stromů hlav,

a kamo zřím, ať k luhu nebo k lesu,

vždy krásy zlatou zář si v nitro nesu,

jíž odívám svých písní drobný dav.

Jí usmiřuji různý žití spor,

jí bohatcům se pyšním na úkor,

a poslední až přijdou všeho doby,

snad ještě moji rakev přiozdobí

jak žhavé slunce hlavy klidných hor.