KRČENEČEK.

V naší vlasti růžencové

nejlépe má krčeneček:

hrbí hřbet a líbá ruce

a modlí se růženeček.

Krčeneček bohabojný

bezpáteřná potvůrka je,

neoře a neosévá,

pšenička mu stále zraje.

Místo chleba lačnícímu,

svatému se rozžne svíčka;

místo masa hladovému,

pambíčku dá olejíčka.

Svíčička a olejíček,

růženeček, modlitbička,

nejštědřejší činy v žití

schytralého krčenečka.

Krčeneček had je hladký,

po břiše se v prachu plazí,

obezřetně chytře leze,

o zeď hlavou nenarazí!

Na rukou i duši spoután,

krčeneček dobře tráví,

těžká pouta olověná

lehká jsou mu stéblem trávy.

Volné Písně se jak čerta

krčeneček k smrti bojí...

A nač Písně o Volnosti? –

Jen když kráva dobře dojí! – –

V naší vlasti růžencové

nejlépe má krčeneček:

tučné tváře, tučné bříško,

v mastných prstech růženeček! – – –