KRČMA U LESA.

Les černý, krčma k němu krčí se,

teď patrná jen v matném obryse;

jeť pozdě již a noc je tmavá;

dvě okna kryta okenicemi

a ticho uvnitř, jenom chvílemi

sluch lidské hlasy rozeznává.

Teď náhlý výkřik: „Počkej, bestie!“

A za ním druhý: „On ho zabije!“

Již v duchu vrahovu zříš ruku,

mráz probíhá ti tělem, slyšíš už,

jak vražedný by kdosi brousil nůž –

a zase výkřik: „Tu máš, kluku!“

Teď okno kdosi otevřel – a tři

zrak vyjevený muže v krčmě zří,

z nich jeden surovými slovy

svůj zločin velebí – vždy větší hluk;

hle, na stole tam zavražděný kluk

a na něm vrah – král žaludový.