KRČMA ZA DUNAJEM.

V pustě nad Dunajem krčma slamou kryta,

chodím ke krčmářce, sotva ráno svítá.

V krčmu u Dunaje chodí také jiní,

se mnou krčmářka však nejlépe to míní.

Krčmářka sic všecky starým vínem vnadí,

ale číš mou tajně rudými rty sladí.

Rudými rty sladí, slunným okem jasní:

„Ať se ti, šuhajko, o mně jednou zasní!“

„Zasní se mi denně, ale nespím v noci!“

„Ej, šuhajko, tomu snadno odpomoci!

Když sesiví žluté u Dunaje keře,

přijdi pod okénko, šuhaji můj, v šeře.

Ale nechoď s jiným, k čemu také páru?

Sladšího dám vína z lepšího poháru.

Sladšího dám vína při měsíčné záři,

usneš na mých ňadrech líp než na polštáři!“ –

Chodím v krčmu denně po tom vínku planu,

chodím za večera, odcházím až k ránu:

Odcházím až k ránu, když už vyjasníno,

u jiných jsou břečky, u milé je víno!